---

Větné členy

5. třída

Nejmenší jednotka větné stavby je větný člen.
Mezi větné členy řadíme podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečné určení a doplněk.
Větné členy dělíme na základní a rozvíjející. 
 

Základní větné členy
- Základními větnými členy jsou podmět a přísudek a spolu tvoří základní skladební dvojici. Představují jádro informace (to nejdůležitější a nejzákladnější ze sdělení) ve větě.

Rozvíjející větné členy
- Význam členů základní stavební dvojice se často blíže určuje či doplňuje dalšími slovy, kterými jsou rozvíjející větné členy.
- Vznikají tak další (určovací) skladební dvojice.
- Tyto větné členy nemohou stát ve větě samostatně a jsou vždy závislé na jiném členu věty. 
- Rozvíjejícími větnými členy jsou přívlastek, předmět, příslovečné určení a doplněk.

 

Větný člen holý, rozvitý a několikanásobný
- Všechny větné členy mohou být holé, rozvité a několikanásobné.
  
1) Větný člen holý
    - Jde o takový větný člen, který není rozvíjen jiným větným členem.
    - Jako holý větný člen bereme i větné členy tvořené více slovy.
Např: Štěkal. Máma navařila.
 
2) Větný člen rozvitý
    - Rozvíjejí ho další větné členy, které nám dodávají další informace o tomto členu.
Např.: Sousedův pes vrčel na kočku. (čles pes je rozvíjen členem sousedův a člen vrčel je rozvíjen členem na kočku)
           Unavená maminka šla do práce. (člen maminka je rozvíjen členem unavená)
    - Při spojení základu podmětu s rozvíjejícími členy na něm závislými se tvoří podmět rozvitý. Základ přísudku tvoří s rozvíjejícími členy přísudek rozvitý.
    - Blíže určovat a upřesňovat je možné význam každého větného členu, základního i rozvíjejícího. 

3) Větný člen několikanásobný
    - Vždy se jedná o nějaký výčet více větných členů jednoho druhu, které jsou na stejné úrovni. 
    - U několikanásobného větného členu jsou si všechny jeho části rovny, žádná není nadřazená ostatním.
    - Členy několikanásobných větných členů jsou spojeny spojkami nebo v písmu odděleny čárkou. 
    - Tyto členy označují věci, živé bytosti, vlastnosti a okolnosti, které spolu určitým způsobem souvisejí a mají podobný a blízký význam. Proto je někdy můžeme označit jedním výrazem (nadřazeným slovem).
Např: Pes vrčel na kočku a pošťáka. (jde o výčet toho, na koho štěkal)
          Nápomocný a hodný otec. (otec je nápomocný i hodný, jedná se o výčet vlastností, kde obě jsou stejně důležité)
          Petra, Jan, Josef a Tereza šli ven. (jde o výčet osob, které šly ven)
 Důležité: 
    • Přívlastek rozvíjí podstatné jméno.
    • Předmět rozvíjí sloveso a přídavné jméno slovesné.
    • Příslovečné určení rozvíjí sloveso, každé přídavné jméno a příslovce.
    • Doplněk rozvíjí zčásti podstatné jméno a zčásti sloveso.
 

9. třída

Možný postup při větném rozboru:
1. Zaprvé určíme přísudek v dané větě (sloveso v tvaru určitém).
2. Zadruhé určíme ve větě podmět (ptáme se otázkou 1. pádu).
3. Poté vyznačíme základní skladební dvojici (podmět a přísudek), dvojitou čarou.
4. Dále určíme členy rozvíjející přísudek, tedy předmět, příslovečné určení a doplněk (část přísudková) a členy rozvíjející podmět, tedy přívlastek shodný, neshodný a případně doplněk (část podmětová).
5. A nakonec podle otázek a slovních druhů řídících slov určíme zbývající větné členy a vyznačíme skladební dvojice, jednoduchou čarou.

Příklady větných členů ve větách:
Podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk.
 
Např: Honzík nechal včera výbornou limonádu nedopitou. 
          Karel byl včera na Pavlínčině oslavě unaven.
          Otec seděl v zahradě s kouřící dýmkou hluboce zamyšlen.
          České pivo se vyváží do celého světa.
          Náš pes vždy štěká na procházející lidi.

 

Střední škola 

Samostatný větný člen
    - Samostatný větný člen je výraz vytčený před větu nebo dodatečně připojený.
    - V původní větě je nahrazován ukazovacím zájmenem nebo příslovcem
    - Je typický pro mluvenou řeč.
    - Samostatný větný člen se odděluje čárkou.
    - Využívá se jako prostředek ke zdůraznění ve větě.
Např: Zvířata, ty mám ráda. Zlata, toho je pořád málo. Bylo tam hezky, na výletě.

Vsuvka
    - Vsuvka je věta nebo slovní výraz, který má s obsahem věty pouze významovou souvislost.
    - Až na výjimky se vsuvky oddělují čárkami, závorkami, pomlčkami z obou stran.
    - Vsuvky nezávisí na žádném větném členu, pouze něco upřesňují, doplňují či zdůrazňují.
    - Mohou být před větou, za větou i uprostřed věty.
Např:  Je to komplikované, jak víš. Ona je, s prominutím, nesnesitelná.
 
 Osamostatněný větný člen
    - Osamostatněný větný člen se využívá k ozvláštnění textu.
    - Je typický v uměleckých nebo publicistických útvarech.
    - Stojí za větou a je dodatečně připojený a oddělený nejčastěji tečkou.
    - Má klesavou kadenci.
Např: Brodil se vodou. Po kotníky.
          Je tam nádherné prostředí. A ticho.