---

Věta

3. třída

- Lidský projev se skládá z vět.
- Základem věty je určité sloveso.
- Věta je uspořádaný celek, který je složený ze slov. Ve větách se nachází dvojice slov, které se shodují ve významu a spolu tvoří skladební dvojice.
- Základní skladební dvojice se skládá z podmětu a přísudku (větné členy). 
- Věty dělíme na věty jednoduché (VJ) a souvětí (S).

Věta jednoduchá
    - Zpravidla se v ní nachází jeden slovesný tvar.
    - Např: Babička peče koláče.

Souvětí
    - Vzniká spojením více vět jednoduchých.
    - Nachází se v něm minimálně dva nebo více slovesných tvarů.
    - Např: Babička peče koláče a dědeček opravuje motorku.
    - Jednoduché věty v souvětí jsou spojované spojkami (např.: ale, ani, a, že, protože) nebo jinými slovy (kde, kdo, co, který).

 

7. třída

- Věty dělíme na věty oznamovací, tázací, rozkazovací a přací.
- Jde o věty podle postoje mluvčího.

Věta oznamovací
    - Vyjadřuje určité oznámení či tvrzení.
    - Na konci věty píšeme tečku.
Např: V pátek bude deštivo.

Věta tázací
    - Vyjadřuje otázku.
    - Na začátku věty může být tázací příslovce či tázací zájmeno.
    - Na konci věty píšeme otazník.
Např: Proč se to stalo právě mně?

Věta rozkazovací
    - Častý výskyt rozkazovacího způsobu.
    - Vyjadřuje vybídnutí, rozkaz či zákaz.
    - Na konci věty píšeme tečku nebo vykřičník.
Např: Udělejme dnes tolik práce, kolik jen dokážeme. Půjdete dnes s námi! Nechoďte po trávníku!

Věta přací
    - Bývá uvozena částicemi.
    - Vyskytují se zde tvary způsobu podmiňovacího.
    - Vyjadřuje určité přání.
    - Na konci věty píšeme většinou vykřičník nebo tečku.
Např: Kéž by i nám dnes zapršelo!

- Pokud některou z těchto vět vyjádříme zvoláním, jde o větu zvolací.
Věta zvolací
    - Vyjadřuje citové zaujetí. 
    - Bývá uvozena částicemi.
    - Na konci věty píšeme vykřičník. 
Např: Jak kouzelné bylo dnešní ráno! Tatínek přijel!

 

9. třída

Věta jednoduchá
- Mezi větnými členy ve větě jednoduché jsou větné vztahy formální a významové.

Významové
- Vztahy významové dělíme na přiřazování, přisuzování, určování a vztah přístavkový.

    1) Přiřazování
          - větné členy jsou zde na sobě nezávislé
          - spojuje je platnost stejného větného členu
          - vytvářejí několikanásobný větný člen v určitém poměru a pojmenovávají různé jevy
          Např: Malý, ale šikovný. Babička a dědeček.

    2) Přisuzování
          - z hlediska času a slovesného způsobu charakterizuje určitý jev
          Např: Bude sněžit. 

    3) Určování
          - jeden člen určuje blíže význam druhého členu
          Např: Plodný strom. Zpívá nádherně.

    4) Vztah přístavkový 
          - větné členy pojmenovávají jeden jev různými způsoby
          - mají zde stejné postavení ve stavbě věty
          Např: Tomáš Garrigue Masaryk, první československý prezident.

Formální

    1) Souřadnost
          - větné členy jsou stejným způsobem závislé na dalším větném členu.
          Např: Nádherná letní noc. (mezi nádherná a letní je vztah souřadnosti)

    2) Podřadnost
          - Shoda - závislý větný člen přejímá kategorie od řídícího větného členu
          Např: Velké zvíře.
          - Řízenost - řídící větný člen předepisuje závislému členu pád
              - nemůže být v jiném tvaru
          Např: Hrdý na dítě.
          - Přimykání - závislý člen nemá předepsaný pád, číslo ani rod
             Např: Návštěvu dopředu ohlásit štěkot našeho psa.

 

Věta jednoduchá může být holá či rozvitá.

- Holá - Měsíc svítí. (pouze holé základní větné členy)
      Prší.

- Rozvitá - Stále silně prší. (alespoň jeden základní člen je rozvitý)