---

Pravopis psaní přejatých slov

8. třída

- Když na světě vznikne nová věc, jazyky se obohacují o pojmenování dané věci. Dochází tak často k přejímání slov z cizích jazyků, příkladem jsou výrazy jako například televize nebo rádio. Přejatá slova jsou důsledkem politických a kulturních styků mezi jednotlivými národy. 
- Často se liší hláskově, pravopisem a skloňováním, proto je to velice problematická skupina, u které se musíme naučit nazpaměť, jak se píší. Některá slova se počešťují (např.: škola, tabule, papír).
- Přejímání nám rozšiřuje slovní zásobu. Tento proces probíhá od dávné minulosti, kdy nejvíce přejímaným jazykem byla latina, dnes je nejvíce rozšířeným jazykem angličtina. Přejímá se však i z francouzštiny (např.: parfém), italštiny (např.: tenor), polštiny (např.: předmět), ruštiny (např.: vzduch) a dalších.
- Často se setkáváme s dvojicí slov mající stejný význam, ale jsou buď domácího původu, nebo cizího (např.: podstatná jména – substantivum). 
- Zápis a výslovnost přejatých slov se nemusí odlišovat od domácích výrazů, čteme je stejně, jako bychom četli česká slovíčka (např.: republika se vyslovuje [republika]). Přesto však máme pravidla, jak zacházet s cizími slovy:

1. Písmeno x není typické pro české výrazy a vyslovujeme ho jako [ks] nebo [gs] v případě samohlásky nebo souhlásky h po ex-.
Např. exkurze, existence 

2. Oproti českým tvrdým souhláskám, po kterých se píše vždy tvrdé y, můžeme po nich psát také měkké i.
Např. organický, experiment

3. Stejně jako česká slova mají délku samohlásek, i u cizích ji označujeme a vyslovujeme. 
Např. rádio, citrón 

4. U cizích vlastních jmen zachováváme původní pravopis. Platí to i pro některé místní názvy, některé se však píší počeštěně.
Například: John, Istanbul, Vídeň (počeštěně)

8. třída: Procvičte si "Pravopis přejatých slov" zde:

 

9. třída

V případě cizích slov se objevují jevy:

1. Kombinace písmena i/y s jinou samohláskou se čte s pomocnou souhláskou j (např.: dieta se vyslovuje jako [dijeta]), při složení dvou slov se však neužívá.

2. Tam, kde v zdomácnělých slovech vyslovujeme [z], píšeme z (např.: organizace). V odborných textech se setkáváme i s variantou se s, která je však knižní a již zastaralá. Dvě varianty mají i výrazy jako kurs/kurz, romantismus/romantizmus apod.

Střední škola

Neřídí se jednotnými pravidly, pravopis je dán mírou zdomácnění. Výrazy se píší buď původním pravopisem, tedy do češtiny se přejímá v nezměněné formě (např.: interview), anebo do určité míry počeštěně (např.: angína).