FRANCOUZŠTINA


Francouzština - vysvětlení gramatiky

Podstatná jména

Dělivý člen


Dělivý člen (L'article partitif)

A2

Vedle členu určitého a neurčitého zná francouzština ještě člen dělivý.

rod mužský rod ženský  množné číslo 
du de la des
de l' de l'  


Tvar de l' se používá v ženském i mužském rodě v případech, kdy podstatné jméno začíná na samohlásku či němým h: de l'huile, de l'eau, de l'argent 

POZOR
Tvary dělivého členu připomínají členy určité stažené s předložkou de.

La qualité du café ... (de+le) x     Je prends du café. (člen dělivý)
L'achat de la biѐre ... (de+la) x     Je bois de la bière. (člen dělivý)

      
Použití členu dělivého

Obecně lze říci, že člen dělivý doprovází podstatná jména nepočitatelná, jejichž množství či míra nejsou blíže určeny. Vyskytuje se:
    - před podstatnými jmény, které vyjadřují potraviny 
    du jus d'orange
    de la confiture
    de l'eau minérale
    des légumes

    - při popisu počasí
    Il y a du soleil.
    Il y a des nuages.

    • před abstraktními podstatnými jmény
    Il faut avoir du courage.
    Tu as de la chance.
    J'ai encore de l'énérgie.


Člen dělivý u potravin

Le matin, je bois du café. Každé ráno piju kávu.
Je mange du pain avec du beurre et de la confiture. Jím chléb s máslem a marmeládou.
Hovoříme o zvyku, není zde určené množství, proto použijeme člen dělivý.
   
ALE  
Je prends un café et deux croissants. Dám si (jednu) kávu a dva croissany.
Je dois acheter un pain et trois baguettes. Musím koupit jeden chléb a tři bagety.
Zde se jedná o aktuální situaci (nákup/objednávka zboží), před podstatným jménem se tudíž vykytuje číslovka/neurčitý člen.
   
Le café est bon. Ta káva je dobrá.
Passe-moi la confiture. Podej mi marmeládu.
Sedíme-li u stolu a máme na mysli už konkrétní nápoj či pokrm, zde má naopak místo člen určitý.


Po slovesech aimer, préférer, adorer a détester se používá člen určitý, protože jde zpravidla o obecné konstatování:
J'aime les gâteaux.           Mám ráda koláče.
Je n'aime pas la biѐre.           Nemám ráda pivo.

 

Podstatná jména abstraktní
Je-li takové podstatné jméno rozvito přívlastkem, užíváme člen neurčitý:
C'est une grande chance.
Il a un courage extraordinaire.

Je-li blíže určeno, objeví se člen určitý:
Tu as le courage de changer les choses.


Pro všechny tři podskupiny platí následující pravidla: 

V případě, že použijeme příslovce množství, dělivý člen se nepoužívá, pouze předložka de:

J'ai beaucoup de travail. Mám hodně práce.
Tu as assez d'argent? Máš dost peněz?
Je prends un verre de vin. Dám si sklenku vína.
Tu mets un peu de sel dans la soupe? Dáš do polévky trochu soli?


Stejně postupujeme ve větách záporných:

Je n'ai pas d'argent. Nemám peníze.
Je ne veux pas de pain. Nechci chleba.
Il n'y a pas de soleil. Nesvítí slunce.

 

Procvičte si "Dělivý člen" zde