---

Rozkazovací způsob (Imperativ)

A1

V němčině vytváříme rozkaz pouze u 2. os. jednotného a množného čísla a u vykání. 

Tvoření rozkazu
- V 2. osobě jednotného i množ. čísla je osobní zájmeno nevyjádřené! 
- U 2. osoby čísla jednotného odtrhneme od infinitivu koncovku –(e)n 

    schreiben     - Schreib!
    psát         - Piš!

 

POZOR
Pokud je kmen slovesa zakončen na -t, -d, -n, -er a -el, přidáme ke kmeni koncovku –(e)
    arbeiten       - Arbeite!
    pracovat      - Pracuj!

 

POZOR
U nepravidelných/silných sloves, která mění ve 2. osobě jednot. čísla v oznamovacím způsobu kmenovou souhlásku slovesa z -e na -i, tuto nepravidelnost zachováme i v rozkazu:

sloveso v infinitivu	rozkazovací způsob slovesa
messen měřit	Miss! Měř!
essen jíst	Iss! Jez!

U nepravidelných/ silných sloves, která mění ve 2. osobě jednot. čísla v oznamovacím způsobu kmenovou souhlásku slovesa na přehlásku, tuto nepravidelnost v rozkazu nezachováme:

sloveso v infinitivu	2. os. jednot. čísla, oznamovací způsob	2. os. jednot. čísla, rozkazovací způsob
laufen	du läufst běžíš	Laufe! Běž!
fahren	du fährst jedeš	Fahre! Jeď!

 
- U 2. osoby čísla množného vycházíme při tvoření rozkazu z tvaru v oznamovacím způsobu. Ke změně kmenové samohlásky nikdy nedochází: 

    antworten        - Antwortet!
    odpovědět         - Odpovězte!

Při vykání vycházíme z oznamovacího způsobu, přičemž dojde ke změně slovosledu u slovesného tvaru

3. osob., množ. číslo, oznamovací způsob	3. osob., množ. číslo, rozkazovací způsob
Sie suchen. Vy hledáte.	Suchen Sie! Hledejte!
Sie fahren. Vy jedete.	Fahren Sie! Jeďte!

 

Nepravidelné tvary sloves v rozkazovacím způsobu

osoby	sein  být	haben  mít	werden  stát se
jednotné číslo  2. du	Sei!  Buď!	Hab(e)!  Měj!	Werde!  Staň se!
množné číslo  2. ihr  3. Sie	Seid!  Buďte!  Seien Sie!  Buďte! (Vykání)	Habt!  Mějte!  Haben Sie!  Mějte! (Vykání)	Werdet!  Staňte se!  Werden Sie!  Staňte se! (Vykání)